Za panem Petrem Luniaczkem

: Kategorie: Ostatní; Napsal Zdeněk Chval 16. 3. 2022 20:25; Zobrazeno: 734 krát

Ve věku nedožitých 80 let nás 8. března 2022 opustil pan Mgr. Petr Luniaczek. Více jak 40 let byl klíčovou osobností rozvoje mládežnického šachu nejen na Českobudějovicku, ale i v celých jižních Čechách, kdy působil jako neúnavný funkcionář, pořadatel mládežnických turnajů a především jako trenér mládeže. Troufám si tvrdit, že celá řada dnešních třicátníků a starších hrála/hraje aktivně šachy pouze jeho zásluhou.

Stručný životopis pana Luniaczka můžete najít na následujících odkazech: zde (článek v Českobudějovickém deníku při příležitosti jeho 65. narozenin), nebo hezkou vzpomínku od Milana Borkovce (včetně partiových ukázek, mimo jiné jeho výhru s Davidem Navarou).

Pan Luniaczek pro své svěřence žil: vedl a organizoval tréninky a turnaje, tvořil metodické materiály a různé luštitelské úlohy, ale především: měl nás skutečně rád a spoustu svého volného času trávil přímo s námi. Chtěl bych proto doplnit několik osobnějších, spíše nešachových vzpomínek na pana Luniaczka.

Pan Luniaczek se nám snažil předávat i svůj vztah k přírodě a turistice. Řada šachových akcí byla spojena s nějakým výletem- nezapomenu např. na výšlapy v okolí Přečína, Rožďalovic, putování údolím Otavy do Písku nebo přechod Kletě. Pro mě nejpamátnější je asi cyklistický výlet do Suchdola nad Lužnicí, kde jsme odehráli simultánku s velmistrem Filipem a ještě ten samý den jeli domů zase zpátky. Dnes nechápu, jak to mohl pan Luniaczek vůbec zvládnout: jediný na kole „Ukrajina“ bez přehazovačky a my, o 30 let mladší syčáci, na něho sice čekali, ale nenechali ho ani na chvíli vydechnout – sotva nás dojel, hned jsme zase pokračovali dále ...

Většinu akcí absolvoval pan Luniaczek s námi sám nebo s minimálním doprovodem (dodatečně za naši generaci děkuji pánům Ludačkovi, Motejzíkovi, Říhovi, Bostlovi …, paní Kadlecové), rodiče jezdili jen v případě nutnosti jako řidiči. Myslím, že jsme byli mírně řečeno „neposední“ a našim hlavním zájmem nebyly šachy, ale fotbal s tenisákem, který jsme hráli kdykoli a kdekoli: před tréninky, v pauzách mezi partiemi na chodbách, před nádražími při čekání na vlak... Pan Luniaczek to ne vždy schvaloval, ale bral to s klidem a nepamatuji se, že by se někdy skutečně rozzlobil, i když na nás někdy byly stížnosti.

Pan Luniaczek měl fenomenální paměť: samozřejmě si pamatoval několik let zpátky vše okolo šachů: kdy kde kdo s kým hrál a jak. Ale pamatoval si nazpaměť také snad všechny jízdní řády. Tenkrát neexistoval internet, takže bylo nutné hledat v papírových jízdních řádech, volat na informace nebo ještě lépe: zeptat se pana Luniaczka, který znal nejen časy všech spojů a přípojů, ale leckdy i příslušná nástupiště. Nebo se stačilo zmínit, že se někam chystáte jet a pan Luniaczek Vás zahrnul spoustou informací nejen o daném místě, ale i všech vesnicích okolo: tamních rodácích, historií, pamětihodnostech … Tyto znalosti později využil při psaní svých knih o lidové architektuře.

Jsem vděčný za všechny chvíle, které jsem měl možnost s panem Luniaczkem strávit a budu na něho vzpomínat s úctou a láskou. Zdeněk Chval st.