3.Velkou cenu Jihočeského kraje poznamenala chřipka

: Kategorie: Krajské kvalifikace; Napsal Jiří Havlíček 3. 2. 2020 0:31; Zobrazeno: 1552 krát

V sobotu 25.ledna se uskutečnila 3.Velká cena Jihočeského kraje. Původně se měla konat v Jindřichově Hradci, ale protože tam došlo k problémům s hrací místností, přesunula se Velká cena do Českých Budějovic.

Dalším významným faktorem se stala chřipková epidemie v Českých Budějovicích, která významně ovlivnila účast našich svěřenců. Já jsem byl v tomto týdnu také ve stavu nemocných, ale mám informace, že z 24 dětí ve třídě jich chybělo 12, tedy celá polovina.

Proto byla Velká cena rozdělena na čtyři turnaje (posledně na pět). Každá skupina se hrála v jedné posluchárně, čímž se eliminoval hluk při turnaji. V nejsilnější A skupině jsme měli jediného zástupce Huga Tůmu. Tato skupina se hrála v jiné budově. Tuto skupinu jsem nesledoval, protože ještě beru antibiotika a nechtěl jsem se moc pohybovat venku. Navíc ti nejzkušenější již mojí asistenci nepotřebují, každý už má většinou jasno, co a proč budou hrát.

Hugo získal 4 body ze 7 partií a obsadil 6.místo z 18 startujících. Dařilo se mu před obědem, po obědě už to bylo horší. Se svým výkonem může být spokojen, ale chtělo to ještě jeden bod a bral by medaili. Podle mne na to má.

Ve skupině B si suverénně počínal Vítek Předota, který získal 6½ bodu ze 7 možných a utekl tak svým pronásledovatelům o 1½ bodu, což se hned tak nevidí. Velice dobře zahrál i Alexandr Gregor, který obsadil výborné 2.místo hned za Vítkem. Na 9.místě skončil Matyáš Melkes a na 11.místě Matěj Bajgar. V závěru tabulky se umístili naši nováčci. Na 15.místě Pavel Břešťák, na 16.místě Adam Plecer a na 20.místě Matěj Schöberla. Charakteristickým rysem, který výrazně ovlivnil hru našich nejméně zkušených, byla zbrklost.

Viděl jsem, jak Matěj přehrál jednoho z nejzkušenějších soupeřů, vedl o věž a figuru a partie byla lehce vyhraná. Jenže Matěj začal hrát zbrkle, místo toho, aby si vyvinul zbývající figury, požíral nesmyslně pěšce a partii ještě prohrál. To ale platí o všech beze zbytku. Přitom recept je jednoduchý – stačí si partie zapisovat (do chvíle, než zbývá hráči do konce časového limitu 5 minut). Tím se děti jednak zpomalí a jejich partie si pak můžeme i přehrát a rozebrat. Partiářů k zapisování jsem měl na turnaji dostatek, ale hoši byli příliš pohodlní a dopláceli na to.

Svá želízka v ohni jsme měli i ve skupině C. Z našich si nejlépe vedla Violeta Melkesová, která skončila na 10.místě a skoro se jí povedlo okopírovat umístění svého bratra ve skupině B. Na 12.místě skončil Petr Pešek a na 16.místě Šimon Vrzala. V závěru tabulky skončili na 19.místě Adam Rezek, na 21.místě Jindřich Zoubek a na 22.místě Adam Bedřich Svítil. O zbrklosti a zbytečných chybách, které z ní vyplývají, zde platí to samé, jako u skupiny B.

V nejpočetnější skupině D startovali naši nejméně zkušení i úplní nováčci, kterým patří pochvala za to, že našli odvahu přijít si zahrát. Nejlépe si opět vedla dívka, a to Julie Bendová, která se umístila na 11.místě se ziskem 4 bodů, což je pěkný výsledek. Na 18.místě skončil Kája Šíma a hned za ním na 19.místě Sebastian Petr Fišer. 22.místo patřilo Kájovi Turkovi, 28.místo Honzíkovi Šrámkovi a 29.místo Adamovi Kvasničákovi.

Zde chci jen připomenout, že v těchto „turnajích“ nejde vůbec o umístění, i když každá výhra samozřejmě potěší. Daleko důležitější je, že děti získávají postupně správné herní návyky, měly by se naučit u šachu přemýšlet, soustředit své myšlenky a potlačovat zbrklost. Také získávají důležité zkušenosti – ti, co si partie zapisují a pak rozebírají daleko největší. Pro trenéry je pak hodně důležité, když vidí, co již děti zvládly a co se ještě musí doučit, či dále procvičovat. Svět šachu je prostě nekonečný a stát se mistrem v oboru je zde cesta na hodně dlouhou trať, lemovanou velkou mírou trpělivosti a vynaložení spousty práce. Zdaleka ne každý to dokáže. Ne nadarmo se říká, že šachy jsou pouze pro vyvolené.