Velký den Matěje Kaňky

: Kategorie: QCC CUP; Napsal Jiří Havlíček 25. 9. 2016 18:13; Zobrazeno: 3676 krát

Původně jsem chtěl podat informaci o průběhu QCC Cupu 2016 v předchozím článku, ale výkon Matěje si zaslouží článek s jeho jménem v titulku. Matěj se jako nasazený hráč č.16 umístil na 2.místě se ziskem 6 bodů ze 7 partií. Přitom předvedl výkon na úrovni ratingu 2042, což při jeho současném ratingu 1508 je dosti úctyhodný výkon. Pravdou ale je, že současná Matějova síla převyšuje rating 1700

Turnaj měl velice slušnou účast i přes trvalý nezájem místních dospělých šachistů. V loňském roce v turnaji startovalo celkem 36 šachistů (34 registrovaných + 2 neregistrovaní rodiče). Letos se hlavního turnaje zúčastnilo 46 registrovaných šachistů a turnaje rodičů 12 rodičů či doprovodu, dokonce s mezinárodní účastí. Celkem tedy 58 startujících a to je potěšitelný nárůst. Úroveň turnaje byla také velmi slušná, průměrný rating první desítky byl 1917. Ceny byly také pěkné, takže bylo o co hrát.

Kongresový sál byl nově vybaven dvěma dataprojektory, což významně zvyšovalo přehled o nasazování do jednotlivých kol. Poslední dvě kola se sice projektory rozhodly odpočinout si, ale rozjetému turnaji to nijak neublížilo.

Bojovat se začalo hned po prvním „roztřiďovacím“ kole, i když i v něm se několik favoritů potrápilo. Na sledování hry jsem díky řízení turnaje moc prostoru neměl, navíc jsme měli na turnaji tolik žáků, že to ani nešlo. Samozřejmě jsem si nejvíce všímal těch, co hráli na nejvyšších šachovnicích, protože ti měli vždy velmi zajímavé soupeře.

Hrací prostředí bylo výborné.

Jak již bylo uvedeno v titulku, turnaj se velice vyvedl Matějovi Kaňkovi, který prohrál pouze s prvním nasazeným a jinak šel od výhry k výhře. Matěj dokáže jít do rizika, nebojí se ostrých pozic, a když je dobře naladěn, tak je i spočítá. V posledním kole obětoval pěkně figuru za rozbití pěšcového krytu před soupeřovým králem a dokázal této výhody i využít.

Na velice hezkém 7.místě skončil Láďa Nagy (nasazený jako č.13). Láďa předváděl solidní poziční šachy, někdy se mi zdálo, že nevyužívá taktické možnosti pozice. S Emičkou nerozehrál partii příliš dobře a i s Honzíkem Bauerem nepočítal ve střední hře přesně, a pak v koncovce nebyl dostatečně důrazný. Naopak se silnými soupeři si po herní stránce vedl podstatně lépe.

Sem tam jsem kouknul na Sebíka Placera, dalšího člena prvodivizního týmu. Začíná se mi líbit čím dále tím více, protože je již schopen dobře odehrát dlouhé strategické pasáže partií, někdy dokonce i celé partie. Sebík prostě momentálně výkonnostně roste. Občas se něco nepovede, ale dobré výkony začínají převažovat, a to je dobré zjištění.

Pomalu nám také roste Manvel Asatryan. Také už i on dokáže překvapit velice příjemným výsledkem a potrápit silného soupeře. Kousat již umí i Davídek Bárta a Danuška Nagyová, ale u nich i u řady našich dalších svěřenců platí, že je třeba ubrat na rychlosti a hrát rozvážněji. U některých je stále pořád ruka rychlejší než hlava a to jim velice škodí, typickými příklady jsou Hugo Tůma a Jakub Šimon Šimůnek. Je to prostě jen o herní kázni a disciplíně. Jinak by se hoši divili, koho by už dnes mohli porážet. Na druhou stranu se jednalo o rapid a tam mají děti v podvědomí, že mají málo času a proto mnozí chvátají (proto jsme přestali hrát rapidy bez přidávání času, mají na děti mimořádně nepříznivý vliv). Je fakt, že třeba Jakub se ve vážných partiích chová odlišně a prospívá mu to.

Pak jsme měli na turnaji celou řadu méně zkušených dětí až po úplně začínající. Můžeme říci, že si všichni vedli se ctí a všechny lze pochválit. Hrací tempo bylo 20 minut pro každého a za každý provedený tah se přidávalo každému hráči 10 vteřin. Je to rozumné, protože pokud někdo více přemýšlí a dokáže soupeře přehrát, má prostor k tomu, aby svoji výhodu realizoval. Pokud se za každý tah nic nepřidává, velice často se stává, že ten, kdo soupeře jasně přehrál, prohraje na čas, protože nestihne svoji výhodu uplatnit. Daleko větší škodou je ale to, že se pak v dětech vytváří automatizované chování, že musí „blicat“ a je veliký problém je učit hrát pomalu a přemýšlet při vážných partiích.

Když se hraje s přidáváním času (s inkrementem), tak se stává, že právě děti, které hrají rychle, končí partii a na hodinách mají více času, než když začaly hrát partii. Mně se stalo, že za mnou přišli po partii dva hoši a nesli mi hodiny a na nich měl jeden 21 minut do konce partie a druhý 22 minut (na začátku má každý 20 minut) a ptali se mně: „pane rozhodčí, nám šly hodiny nahoru místo dolů“. Je to k zasmání, ale hoši musí každopádně svoji hru zpomalit. Přestože se hrálo s inkrementem, tak se i tak vyskytlo několik proher na čas, ale zde je to již jiná kapitola. Nešlo o prohry, že hráč nedokázal realizovat svoji převahu, ale že se hráč dostal do svízelné situace a v daném čase nedokázal najít uspokojivé řešení.

Celý turnaj proběhl v pohodě bez jakéhokoli sporu. Oběd jsme měli zajištěn v sousedící restauraci Sparta a také si ho všichni pochvalovali. Od 11 hodin až do konce turnaje si tam mohly posedět doprovody dětí, takže kdo nechtěl, nemusel být v hracím sále.

Stupně vítězů: stříbrný Matěj Kaňka, zlatý Eda Nejdl a bronzový Matyáš Zeman.

Zajímavý byl i díky zahraniční účasti turnaj rodičů a doprovodů dětí. Celkem se našlo 12 odvážných, proto se hrálo pouze na 6 kol, opět švýcarským systémem a stejným tempem jako hlavní turnaj. Nemožné tahy neprohrávaly, turnaj je brán především jako společenská událost.

K vidění byly zajímavé momenty. Například ihned v prvním kole zahraniční účastník použil psychologický recept amerického velmistra Nakamury 1.e4 e5 2.Dh5 a vychytralý atak mu po přirozeném, ale chybném 2. … g6 samozřejmě vyšel. Také byl k vidění zvrat, kdy hráč s dámou více prohrál. Mně zaujala partie, kde přestože byly na šachovnici ještě všechny figury a to včetně nebezpečných dam, tak bílý nekompromisně útočil vším, co mělo ruce i nohy a jeho král neohroženě vévodil bitvě na „e5“ a dral se k černému králi, jako kdyby chtěl vyzvat druhého monarchu k osobnímu souboji. Ani nevím, jak tato zajímavá partie dopadla, ale protože když jsem šel okolo, docházelo zrovna k výměně dam, tak to mohlo bílému i vyjít.

Rodiče byli s turnajem velice spokojeni. Zajímavě strávili čas na turnaji a získali nové poznatky. Jeden nejmenovaný tatínek nám řekl (máme na to svědka): „už nebudu nikdy svému synkovi nadávat, je to opravdu síla“. Přestože šlo o společenskou akci, tak rodiče brali turnaj velice vážně, nikdo nic nevypustil a každý dle svých možností bojoval „do posledního dechu“. Některé partie byly proto dlouhé, takže oba turnaje končily prakticky ve stejnou dobu. Turnaj byl nadmíru napínavý, protože před posledním kolem bylo v čele pět borců s 4½ body, takže konečné rozhodnutí padlo až v posledním kole.

Nejúspěšnější rodiče: Marek Dobsa, Jaroslav Studenovský a Timothy Day.

Všem účastníkům děkujeme za účast a věříme, že se jim turnaj líbil a že se příští rok opět setkáme. Za pomoc s dopravou hracího materiálu a přípravu turnaje děkujeme panu Placerovi. Za úklid po turnaji především Pavlovi Dvořákovi.