První ročník QCC CUPu

: Kategorie: QCC CUP; Napsal Jiří Havlíček 26. 9. 2015 22:30; Zobrazeno: 3738 krát

V neděli 20.září proběhl první ročník turnaje QCC CUP. Jednalo se o turnaj v rapidu pro mládež a dospělé a současně byl vypsán turnaj pro rodiče a doprovázející osoby, avšak s podmínkou, že se jedná o neregistrované šachisty.

Na přípravu akce jsme měli málo času a ještě jsme museli na poslední chvíli měnit místo pořádání turnaje. Sál, kde se mělo hrát, se zateploval a práce se bohužel protáhly. Díky pochopení vedení Gymnázia Jírovcova, kde máme jednu ze svých dvou základen, jsme uspořádali turnaj tam.

Musím hovořit o turnaji, protože odvahu změřit si své síly našli pouze dva rodiče a tak byli po dohodě vrženi v plen nažhavené mládeži. Turnaj jsme zpřístupnili i dospělým, protože zájem přijet projevili i naši zahraniční partneři. Avšak fronty na hranicích díky uprchlíkům, které se zrovna začaly tvořit, učinily své. I tak byla účast na první ročník slušná, potěšila především výprava z Unichess Praha a stálá přízeň Honzi Žilavého.

Hrálo se švýcarským systémem na 7 kol tempem 2 x 20 minut + 10 vteřin za každý provedený tah. Pokud mám vylíčit průběh turnaje, tak vše proběhlo v pohodě, nebyl žádný problém, ani žádné slzičky po prohře.

Turnaj vyhrál pan Marián Lauko i přes prohru v posledním kole (přišel se mně před ním zeptat na Elo soupeře a to neměl dělat – nejspíše ho podcenil). K vítězství mu pomohly pro něj výhodné výsledky partií v posledním kole. Druhé místo po zásluze patří Honzovi Žilavému. Jako třetí skončil Jirka Punčochář, kterého musí mrzet ztráta vyhrané partie právě s vítězem. Inu čas je prevít a rapid je jiná disciplína než praktické šachy.

Vítěz turnaje Marián Lauko

Na čtvrtém místě skončil Jonáš Havelka. Minimálně za odvahu si to zasloužil. V posledním kole se pustil do královského gambitu, takže obětoval materiál a bylo to hodně ostré. Jaký byl poměr sil během partie jsem nestihl sledovat, snad jí Sebík zapsal, určitě byla zajímavá. Já jsem viděl až koncovku, kde byl podle mne Jonáš prohraný (dáma a tři spojení pěšci proti dvojici věží a střelci), alespoň tak to na první pohled vypadalo. Jenže Sebík se bál, hrál bojácně a Jonáš agresivní hrou dotáhl partii do vítězného konce. Sebík si musí uvědomit, že dáma je nejhorší obranná figura a nejsilnější útočná figura. Proto musí soupeře s dámou přinutit aktivní hrou k obraně. Pokud ho nechá útočit, má soupeřova dáma daleko větší hodnotu.

Roman Šedivý se výhrou nad vítězem turnaje v posledním kole katapultoval na konečné 5.místo a určitě byl spokojen. V turnaji působil dobře i Pavel Štěch. I on měl vyhranou koncovku s vítězem turnaje, ale nebylo to zase tak triviální. Určitě hodně užitečná zkušenost. Příjemné překvapení byl i Štěpán Hrbek z Unichess Praha. Milan Boukal určitě splnil svá očekávání, Filip Steinbauer to bral spíše tréninkově.

Kouzelná Emma předváděla i utěšené šachové výkony.

Potěšil nás především svým příchodem ale i hrou Tomáš Sýkora, který díky zlomené ruce dal tentokrát přednost šachům před basketem. Vůbec se nedařilo Láďovi Nagyovi. Nemohu mu vytýkat, že hrál špatně, evidentně šlo o „únavu materiálu“. Prostě třetí rapid v řadě je asi moc. Sebík Placer může být se svým umístěním rozhodně spokojen, co se týká hry, musím se nejdříve podívat na jeho partie. O jeho poslední partii s Jonášem jsem se už zmiňoval.

Pak je zde řada mladých šachistů, kteří musí být se svým vystoupením spokojeni. Určitě Sebík Steinbauer, Dorotka Veverková, Davídek Bárta, Hugo Tůma a líbila se nám i Emma Dobsa. Na to, že ji až do této doby učil jen tatínek, je moc šikovná. Hraje zdravě agresivně a registruje každé napadení své figurky i přes celou šachovnici, což u začínajících dětí nebývá obvyklé. Dobře hrála také Beátka Havelková a Jakub Šimon Šimůnek. Své si uhráli i Lukáš Pekárek, Kája Švejda a Vojta Pešta, který ze zdravotních důvodů zaskočí na šachy jen občas. Spokojená musí být i jeho sestřička Kristýnka Peštová, která ho na turnaji doprovázela, ale jinak se šachům nevěnuje. Velikou satisfakcí jí muselo být, že porazila svého tatínka.

V tomto rodinném derby triumfovalo mládí.

První zkušenosti sbírají Matěj Veselý, Fanda Postl a Vítek Švejda. Nedařilo se Danielce Nagyové, ale tam to byl také nejspíše důsledek únavy. Turnaj byl náročný pro rodiče. Pan Ladislav Nagy předvedl solidní výkon, ale to se dalo čekat. Neuspěl v rodinném derby, kde ho Láďa nachytal stejně jako Beátku hned v zahájení a získal figuru. Ale stejně jako proti Beátce nehrál Láďa důrazně a nakonec měl díky potížím s časem problém výhru realizovat. Pokud by Láďovi nevyšly začátky partií, tak nevím, nevím, na koho bych sázel. Pan Martin Pešta zaslouží pochvalu za velikou odvahu a nakonec ani on nevyšel naprázdno. Také musím ještě „nabonzovat“ Pavla Dvořáka, který po dosažení vyhrané pozice nabízel dětem remízu tím způsobem, že „spáchal“ pat. Nedokázal jsem ho přesvědčit, že to není výchovné a i děti to poznaly. Doufám, že úbytek Elo ratingu ho přesvědčí, že má remízovat jen ty partie, které jsou opravdu remízové. Děti se prostě musí naučit prohrávat, i to je součástí šachového růstu.

Vzít tátovi figuru, to se přece nedělá !