Dvojnásob příjemná výhra v 2.divizi

: Kategorie: Soutěže; Napsal Jiří Havlíček 3. 2. 2020 1:00; Zobrazeno: 1504 krát

V neděli 26.ledna jsme nastoupili k poslednímu zápasu v základní části 2.divize. Protože jsme hráli proti soupeři, který měl již zajištěn postup do finálové skupiny, bylo jasné, že se nám tento zápas bude počítat i do tabulky ve finálové skupině. Proto byl pro nás tento zápas dvojnásobně důležitý.

Přes řádící nemoci jsme dokázali postavit základní sestavu. Já jsem sice ještě dobíral antibiotika, ale oproti minulým dvou týdnům jsem byl již v pohodě. Náš soupeř nebyl sice kompletní, ale i tak měl solidní sestavu. První problém se objevil, když prohrál pan Pavel Olšan. Jeho soupeř hrál aktivněji, a proto vyhrál. Další problém jsem vyrobil já sám. Soupeř mne ukolébal několika pasivnějšími tahy v zahájení a já jsem získal prostorovou převahu. Pak jsem ke své škodě prokázal, že pozici moc nerozumím a zvolil jsem špatný plán. Protože soupeř váhal s rošádou, tak jsem se rozhodl otevřít střed, místo toho abych hrál principiálně na královském křídle.

Soupeř se rozhodl prosadit postup e7-e5 a já, abych tomu bránil, jsem místo silnějšího h2-h4 zahrál f3-f4. Po soupeřově e7-e5 jsem měl vymyšleno, že na „e5“ vezmu d-pěšcem a pak přetáhnu f4-f5 s udržením prostorové převahy. Na poslední chvíli jsem ale místo přetažení f4-f5 zvolil vývinový tah Jf3 a soupeř mi vzal na „f4“. Já jsem jeho pěšce na „f4“ vzal střelcem a stále jsem střádal plány že postupem e4-e5 otevřu střed. Proto jsem po napadení mého střelce na „f4“ tahem g7-g5 ustoupil na pole „g3“, abych tento plán podporoval. Byla to ale špatná strategie. Správné bylo ustoupit střelcem na „e3“ s dalším postupem h3-h4 a zjevnou výhodou.

Abych omezil více svého soupeře, zahrál jsem d4-d5 a na „d4“ jsem umístil s tempem svého jezdce. Pak jsem vyrobil další minelu. Abych se zbavil svého slabého e-pěšce, zahrál jsem Jf5 a přinutil jsem soupeře ho vzít, jinak by přišel o svůj klenot, a to černopolněho střelce. Já jsem díky záměru zbavit se slabého e-pěšce moc nepřemýšlel a místo braní na „f5“ věží jsem tam vzal ke své spokojenosti e-pěšcem. Avšak soupeř zahrál Df6 a já jsem v tu chvíli zjistil, že začínám bojovat o holý život. Na „c3“ mi visel jezdec a kdybych se s ním uhnul, dostal bych mat na „b2“ nebo „a1“.

Strávil jsem desítky minut přemýšlením, jak se z této šlamastiky dostat a začal jsem spotřebou času zdatně dohánět svého soupeře. Bylo jasné, že jediný nepřesný tah ukončí partii. Naštěstí jsem našel správné tahy k obraně a soupeř jistý si svou výhrou, zvolil zdánlivě nejpřímější cestu k výhře, která ale nebyla nejpřesnější a dovolila mi zkonsolidovat mé obranné možnosti. Především šlo o přesun mého černopolného střelce na pole „e1“,kde chránil ohroženého jezdce na „c3“ a pak přemístění mého krále na „a2“ a dámy na „c1“, čímž jsem bránil matovým hrozbám mému králi na hlavní černé diagonále a1-h8, kterou ovládal můj soupeř.

Nyní zvolil špatný plán můj soupeř. Své figury měl v ideálních pozicích a mohl začít dále oslabovat postavení mého krále postupem b5-b4 či aktivizací druhého jezdce, ale místo toho se stáhl svým jezdcem a vsadil na ovládnutí e-sloupce věží. To mi věnovalo potřebná dvě tempa, kdy jsem umístil svého střelce na „spásné“ pole „d4“, kde jsem omezoval nadvládu soupeře nad důležitou diagonálou a1-h8, která mi natropila tolik problémů. Chytil jsem tím také soupeřovu věž a ten v již časové tísni zpanikařil. Místo toho, aby nechal svojí věž stát tam, kde byla (já jsem si dost dobře nemohl dovolit dát svojí figuru, která mi držela celou pozici – černopolného střelce, za věž soupeře), tak vzal mojí nejhorší figuru, bělopolného střelce s myšlenkou, že získá dvě figury za věž.

To byla ale mýlka, protože já jsem místo braní věže okamžitě zlikvidoval pýchu soupeře, a to jeho černopolného střelce, kterého ani soupeř nesměl dobrat. On si toho nevšiml, střelce dobral, dostal vidli na krále a dámu a partie okamžitě skončila. Hodně poučná partie, jak často závisí na zdánlivých prkotinách, které v konečném důsledku žádnými prkotinami nejsou.

Mezitím, co já jsem potil krev, tak vedle mne vyhrál Zdeněk Chval st., který již na pomezí koncovky získal figuru. Rychle a hezky také vyhrál Eda Nejdl, který svého soupeře udolal taktikou. Remízoval Zdeněk Chval ml., který stál podle informace od jeho soupeře stále lépe, ale nepostupoval dostatečně agresivně, takže ze své výhody nic nevytěžil. Vedli jsme tedy 3½:1½ a dohrávaly se ještě tři partie. Láďa hrál čtyřvěžovou koncovku a vypadalo to remízově. Sebík měl zase koncovku věže a jezdce proti věži a střelci. Každý ze soupeřů měl sedm pěšců a pozice byla zablokovaná. Přestože měl Sebík lepšího jezdce a jeho soupeř špatného střelce, neměl šanci tuto výhodu uplatnit.

Jediná partie, kde mohlo dojít k rezultativnímu výsledku byla Adamova partie. Ten měl o pěšce více v koncovce věž a střelec (soupeř) proti věži a jezdci (Adam) při pěšcích na obou křídlech. Adamovi stačilo vyměnit věže a jít do značně lepší koncovky. Adam v časové tísni toho nevyužil a tak ho jeho soupeř zlobil odtažnými šachy. V jednu chvíli mohl díky odtažnému šachu získat figuru, ale naštěstí si toho nevšiml. Raději jsem dal Adamovi pokyn, ať nabídne remízu, protože to mohlo dopadnout všelijak a na 2.šachovnici měl Sebík jasnou remízu. Adam Pavlíček tedy nabídl remízu a jeho soupeř ji přijal. Následně remízoval i Sebík Placer, protože se s jejich pozicí nedalo opravdu nic dělat. Poslední dohrával Láďa Nagy a i jeho partie dospěla nakonec do remízy. Konečný výsledek byl proto pro nás příznivý Slávia České Budějovice – QCC České Budějovice C 3:5.

Náš druhý mládežnický D-tým nastoupil na horké půdě favorita v sestavě oslabené chřipkou. Tým nastooupil v sestavě Daniela Nagyová, David Smola, Beáta Havelková, Laura Čermáková, Jan Smola, Matěj Bajgar, Matyáš Melkes a Adam Labik. Na prvních pěti šachovnicích se naši mládežníci statečně drželi. Bodově se dařilo bratrům Smolovým, když David remízoval a Honza vyhrál. Se zkušenějším a silnějším soupeřem jsme prohráli Royal České Budějovice - QCC České Budějovice D 6½:1½. Podrobnosti případně doplní kapitáni týmu.