QCC Šachová Univerzita

V Strakonicích v 1.divizi vítězně

• Vytisknout
• E-mail

Kategorie: Soutěže

Napsal Jiří Havlíček 23. 1. 2020 10:29

Zobrazeno: 1499 krát

V neděli 19.ledna jsme nastoupili v Strakonicích k 6.kolu 1.divize. Po nešťastných těsných prohrách v posledních dvou kolech jsem se snažil dát dohromady konkurence schopnou sestavu. Ukázalo se však, že to nebude zase tak jednoduché.

 

 

 

V sobotu ráno onemocněl Zdeněk Chval ml., takže nemohl nastoupit už ani v 1.lize mládeže. Já jsem od pátku bojoval s angínou, v sobotu jsem byl od 9 hodin na 1.lize mládeže a vrátil jsem se až po 20 hodině. Počítal jsem totiž s tím, že budu celou neděli ležet a dám se do pořádku, nebo vyrazím v pondělí k lékaři.

Protože ze zdravotních důvodů nemohl Fanda a k dispozici nebyl ani Pavel, vypadalo to, že když neseženu někoho dalšího, budu muset nastoupit já. A to se mi nehodilo, protože se mi večer přitížilo a jak to dopadne, když člověk hraje a není fit, jsem se přesvědčil na vlastní kůži před týdnem.

Má snaha zajistit osmého do sestavy vyzněla naprázdno, tak jsem musel vyrazit do Strakonic i já, což jsem si doma pěkně slíznul. Do Strakonic se jelo v pohodě, akorát se mi chtělo docela spát a v žaludku mi probíhaly jisté procesy, přestože jsem potřebu ráno vykonal. Když jsme dorazili na místo, urychleně jsem napsal jednu sestavu a prchl na onu místnost. Když jsem tak trůnil na míse, tak jsem si říkal, že by bylo pikantní, kdybych se vrátil do hrací místnosti a tam mi oznámili, že jsem mezitím prohrál.

Nevypl jsem si totiž mobil, protože ten si vypínám až ve chvíli, když jsme kompletní a naše auto dorazilo první. Pak už nebyl na nic čas, aby nedošlo k nehodě, musel jsem hodně chvátat. A pokud by zahájili zápas, když jsem byl na WC, nevím, jak by se to řešilo, kdyby mi zazvonil mobil. Když jsem se vrátil do hrací místnosti, již se skutečně hrálo a tak jsem požádal kapitána hostů, že si vypnu mobil.

Až pak jsem si sedl k partii a zahájil hru. Protože jsem nebyl zrovna v kondici a nechtěl jsem poškodit družstvo, změnil jsem svojí taktiku. Vždy hraji na výhru a snažím se partii komplikovat. Tentokrát jsem neměl o komplikace zájem, jen jsem chtěl hrát aktivně a zjednodušovat pozici a přejít do minimálně vyrovnané koncovky.

Proto jsem se nijak zvlášť nevěnoval okolnímu dění. Postřehl jsem ale, že vedle mne vede Zdeněk Chval o tři pěšce. Na šachovnici už nebyly dámy a Zdeněk měl aktivně postavené figury a tuto převahu uplatnil Zdeněk k výhře. Nelíbila se mi pozice Jirky Punčocháře, který měl o figuru méně a neviděl jsem žádnou okamžitou kompenzaci. O to víc mě potěšilo, když Jirka dohrál a naši spoluhráči mu blahopřáli k výhře. Jirka tu figuru obětoval a pak vyhrál útokem, což jsem při svém letmém pohledu neodhalil. Pak už jsem se ponořil do své partie.

Od zahájení jsem se snažil partii zjednodušovat tak, abych stál vyrovnaně či lépe. Dařilo se mi to, protože soupeř dvakrát nevyužil mých nepřesností. Partie tak přešla ze zahájení skoro hned do koncovky. Já jsem měl majoritu pěšců na dámském křídle (2 proti 1), můj soupeř zase na královském křídle (4 proti 3). Měl jsem jednoduchý plán. Vyměnit figury, vytvořit si na dámském křídle volného vzdáleného pěšce a jít tak do koncovky s vysokou šancí vyhrát.

Plán je jedna věc a realita druhá (v šachu i v životě). Na šachovnici byla čtyřvěžová koncovka. Můj soupeř zaútočil na jednoho z mých pěšců na dámském křídle a já jsem se ocitl před rozcestím. Pokrýt si tohoto pěšce, ale tím si zpasivnit jednu z věží. Aktivně zaútočit na černého krále svými věžemi pomocí harmoniky na 7.řadě, ale tím riskovat ztrátu pěšců na královském křídle, nebo obětovat tohoto svého pěšce a vylepšit si postavení svého krále a neztratit aktivní postavení svých věží a zároveň si ohlídat své pěšce na královském křídle.

První variantu jsem rychle zavrhl, protože figury a hlavně věže mají být v koncovce aktivní. Druhou variantu jsem určitou dobu také zvažoval, ale byla hodně náročná na propočet a tomu jsem se chtěl vyhnout. Vybral jsem si proto variantu s obětí pěšce, ale tím jsem musel změnit i plán hry. Nyní bylo evidentní, že získám soupeřova pěšce na dámském křídle a že budu postupovat svým volným b-pěšcem do dámy a naopak soupeř půjde dopředu svými pěšci na královském křídle. Začalo tedy jít o každé tempo a zde jsem se s tím vypořádal lépe já, postavil si první dámu a partii následně vyhrál.

Když jsem dohrál, tak jsem zjistil, že mezitím pokračuje ve své spanilé jízdě Sebík Placer, který si poradil se zkušeným soupeřem. Soupeře pozičně přehrál, vytvořil si volného pěšce a dokázal ho uplatnit. Naopak prohrál Láďa Nagy, který přehlédl taktiku a dostal mat. Prohrál také indisponovaný Eda Nejdl, který stál zpočátku dobře, měl pěšce více, ale pak to někde zkazil. Vedli jsme 4:2 a dohrávaly se poslední dvě partie. Jirka Olejníček měl v jezdcové koncovce o dva pěšce více, což bylo skvělé, protože ji už nemohl prohrát, takže výhra v zápase již byla jistá. Jirka si poradil a dokázal tuto koncovku vyhrát.

Zajímavou pozici měl Matěj Kaňka, který stál lépe, protože jeho volní pěšci na a-sloupci a c-sloupci podporovaní dvojicí střelců byli hodně nebezpeční. Jeho soupeř měl horší souhru figur a Matěj mohl získat rozhodující poziční výhodu, když mohl proniknout svojí věží na 8.řadu soupeře, avšak místo toho nabídl remízu. V těžkém zápase jsme nakonec slavili výhru ČZ Strakonice B – QCC České Budějovice B 2½:5½.