Vítězná tečka v 2.divizi

: Kategorie: Soutěže; Napsal Jiří Havlíček 4. 4. 2019 22:22; Zobrazeno: 1553 krát

V neděli 31.března nás čekal v posledním kole 2.divize vedoucí tým z Tábora. Jak se říká, to nejlepší na konec. Ve vyrovnané finálové skupině bojovaly o dvě postupová místa nakonec čtyři týmy, které při určitých výsledcích v posledním mohly mít dokonce stejný počet bodů. To se nakonec také stalo a hodně to přidalo dramatičnosti soutěže.

Já jsem tentokrát hrál, ale protože jsem v sobotu 30.března přednášel od 9 do 17 hodin (s přestávkou na oběd) na semináři o koncovkách a pak jsme měli až do 19:30 zajímavou besedu s Pavlem Štěchem, který momentálně studuje na UCL (University College London) o podmínkách a studentském životě na jedné z nejprestižnějších univerzit na světe, byl jsem hodně unavený. Proto jsem se věnoval jen své partii a šetřil se silami. Rozehrál jsem náročné zahájení, kde jsem ještě nezvolil nejlepší plán, tak mi ani nic jiného nezbývalo.

První mne ze zaujetí mé partie vyrušil Kája, který se ptal, zda může nabídnout remízu. Kája hrál zajímavou partii, hrál aktivně, rošády měli soupeři na opačnou stranu a pozice byla ostrá, rýsovala se tam řada zápletek. Zběžně jsem prohlédl další partie. Pozice Beáty se mi nelíbila, Beáta si neudělala rošádu, její král byl pod vazbami. Hrozilo, že jí soupeřka udělá izolovaného pěšce. Král soupeřky byl v bezpečí a její figury byly zjevně aktivnější. Líbila se mi pozice Matěje, ten měl prostorovou převahu a soupeře tlačil. Aktivně hrál i Sebík, ostatní partie mi připadaly rovné. Kájovi jsem řekl, ať partii dále hraje. O výsledek nám zase tolik nešlo a odejít od partie ve chvíli, kdy začíná být zajímavá, jsem nepovažoval za dobré. Naši mladí by se neměli učit jen partie rozehrávat, ale i dohrávat.

Pak jsem se zase věnoval své partii. Já jsem hrál na královském křídle, soupeř na dámském. Soupeř byl rychlejší, takže jsem musel věnovat čas jeho aktivitám na dámském křídle a tím byl můj tlak na královském křídle méně důrazný, či spíše platonický. První dohrál Kája Švejda, který prohrál, protože přehlédl vidličku na krále a dámu. Nevím, jestli to bylo vynuceno průběhem hry nebo jen přehlédnutí. Škoda, protože měl v partii určitě dobré šance. Vyhrál Eda Nejdl, ale nezaznamenal jsem jak. Sebík Placer měl v koncovce 4 věží a nestejnobrevných střelců pěšce více, ale jeho soupeř měl velice aktivní věže, ovládl 7.řadu a díky svému bělopolnému střelci mohl velmi nepříjemně tlačit na pěšce na „f7“. Sebík to vyřešil tak, že obětoval svého volného pěšce a vyměnil přitom všechny věže, čímž vyřešil možné nepříjemné problémy. Vznikla tak koncovka nestejnobarevných střelců se třemi spojenými pěšci na královském křídle u obou soupeřů, tedy evidentní remíza a soupeři se tak také dohodli (přesto si Sebík ukázněně vyžádal můj souhlas).

Pozice Beáty nevěštila nic dobrého, její soupeřka vytěžila z lepší souhry figur kvalitu. Zato vyhrál Matěj Kaňka. Matěj se konečně chytil, od začátku partie stál lépe a trpělivě svojí výhodu udržoval. Proto si také zcela po zásluze připsal bod. Na rozdíl od průběhu partie zvládla koncovku výborně Beátka Havelková. V jasné nevýhodě vyměnila až na jednoho všechny pěšce a postavila si „pevnost“, kterou její soupeřka nedokázala zdolat a Beátka tak vydřela důležitou remízu. Je možné, že její koncovka byla prohraná, avšak realizace výhry nebyla vůbec jednoduchá. Jedinou šancí její soupeřky bylo pokusit se vytempovat Beátčina střelce, či v příhodném okamžiku vrátit kvalitu a přejít do vyhrané pěšcové koncovky. Ale závěrečnou pozici jsem neviděl, takže nevím, zda to bylo vůbec možné. V každém případě Beátce veliká pochvala za její obrovskou bojovnost, za kterou byla zcela po zásluze odměněna.

Mně postavil soupeř těsně před časovou kontrolou do dilematu. Nabídl mi přechodnou oběť své nejlepší lehké figury – černopolného střelce, avšak s tím, že si na oplátku vezme mého bělopolného střelce a vnikne na mojí 8.řadu. Došlo by k výměně těžkých figur, ale vzniklá koncovka se mi nezamlouvala. Proto jsem tuto nabídku přešel, ale musel jsem obětovat pěšce a pustit soupeřovu věž na mojí 7.řadu. Odpověděl jsem otevřením g-sloupce a postupem h-pěšce jsem získal aktivitu na královském křídle. Klíčová pozice nastala bohužel v 40.tahu a proto jsem se musel rozhodnout velmi rychle. Nakonec jsem necelých 20 vteřin před pádem praporku přistoupil k oběti druhého pěšce. Ta mi měla zajistit aktivizaci mé dámy. Měl jsem tam i dva jiné, méně agresivní tahy a zůstal by mi přitom krytý volný pěšec na „f4“, kterého jsem obětoval, ale na propočet těchto variant nebyl čas. Rozhodl jsem se vsadit na aktivní hru dámou. Soupeř měl pěšce více, dámu na mojí 7.řadě a dvojici střelců, já pasivní dámu, střelce a jezdce. Oba jsme měli odkryté krále. Proto jsem vsadil na aktivizaci dámy, která mi měla zajistit dostatečnou kompenzaci, než si soupeř rozehraje druhého střelce.

Po časové kontrole jsme vedli 3:2 a hrály se poslední tři partie. Adam Pavlíček měl na šachovnici dámskou koncovkou se sedmi pěšci na každé straně, což jsem ještě asi neviděl. Oba soupeři měli možnost věčného šachu, a proto partie skončila remízou. Mně se podařilo vyměnit dvojici střelců, takže soupeřovi zbyl holý král, střelec mimo hru a dáma daleko od svého krále. Získal jsem přitom jednoho pěšce zpět. Já jsem měl aktivní dámu a jezdce uprostřed šachovnice. V této situaci jsem dal pokyn Zdeňkovi Chvalovi ml., že může vzít remízu. Zdeněk hrál výborně, aktivně, měl pěšce více a volného krytého pěšce na 5.řadě ve středu šachovnice. Jeho soupeř měl postouplého volného pěšce na dámském křídle a aktivní věž ve Zdeňkově táboře. Měl jsem za to, že jde o pozici, která se hraje na dva výsledky – na remízu, nebo na Zdeňkovu výhru. Zdeněk tak nabídl remízu „z pozice síly“ a soupeř ji raději přijal. Stav byl tedy 4:3 pro nás a můj soupeř tak dostal informaci, že musí vyhrát.

To mi celkem vyhovovalo, protože se dalo čekat, že soupeř může v přemíře snahy „přepnout strunu“. Pozice byla hodně náročná na propočet, protože oba králové byli „holí“ a stačilo předat nevhodně jediný tah soupeři a bylo by po partii. Já jsem si nemohl dovolit vyměnit dámy, protože vzniklou koncovku bych prohrál. Soupeř stál před strategickým rozhodnutím. Buď mi nechá vzít jeho středového pěšce a uvede zpět do hry svého střelce, kde by vznikla pozice, že ten, kdo by byl na tahu by nejspíše vynutil mat, nebo se vrátí dámou tak, aby si svého středového pěšce ochránil. Soupeř velice dlouho přemýšlel a pak zvolil druhou variantu.

Tím přenechal možnost šachovat mně, já jsem se tak dostal dámou k jeho králi a získal jsem vyhranou pozici. Bohužel už jsme hráli přes pět hodin a únava se na mně začala skutečně projevovat. Spočítal jsem 3-4 tahové varianty, kdy jsem dokázal soupeře šachovat tak, že mi nemohl vyměnit dámy a zároveň nemohl utéci z mých šachů. Viděl jsem i další možnost šachování, kde by soupeřův král unikl do prostoru k mému králi. Tato možnost vedla intuitivně k výhře, ale šlo o propočet na cca 8 tahů a více a toho jsem v tuto chvíli již ke své škodě nebyl schopen. Také šlo o výsledek týmu, tak jsem se spokojil s šachováním, které drželo soupeřova krále v pasti, a soupeř mi nakonec nabídl remízu, kterou jsem přijal. Konečný výsledek vyzněl pro nás příznivě QCC České Budějovice „C“ – Sokol Tábor „C“ 4½:3½.

Nakonec jsme se umístili na druhém, postupovém místě v tabulce. Konečná tabulka je opravdu kuriózní, protože první čtyři týmy skončily se stejným bodovým ziskem, rozhodovalo pouze skóre. Pozitivní je, že první dvě místa obsadily mládežnické týmy ŠACHklub Tábor a my. Méně pozitivní je už to, že nemáme dostatek mladých šachistů, abychom je mohli postavit do 1.divize (vlastně bychom je mohli spočítat na prstech jedné ruky). Nutnou podmínkou pro důstojné vystupování v 1. či 2.divizi dospělých je trénink minimálně dvakrát týdně a ještě poctivá práce doma. Ne nadarmo se říká, že šachy jsou pouze pro vyvolené, kteří jsou schopni a ochotni na sobě pracovat. To ostatně platí i pro ostatní sporty a i pro jakoukoli lidskou činnost. Závěrem musím poděkovat všem členům našeho týmu, kteří se zasloužili o další úspěch naší šachové univerzity v druhé nejvyšší krajské soutěži dospělých.