1.liga – dramatické zachraňování s dobrým koncem

: Kategorie: Soutěže; Napsal Zdeněk Vybíral 23. 4. 2016 23:52; Zobrazeno: 2779 krát

V neděli 10.dubna skončily boje i v našich druhých nejvyšších šachových soutěžích, v 1.ligách dospělých. Z Jihočeského kraje zde startuje pouze tým QCC České Budějovice, ovšem za podpory dalších předních šachistů našeho kraje. Své dojmy a postřehy z celého ročníku 2015/2016 sděluje v tomto článku jedna z opor týmu, mistr šachu Zdeněk Vybíral.

Že má A-družstvo klubu QCC dlouhodobé potíže s udržením prvoligové příslušnosti, nikoho asi nepřekvapuje. Příčiny jsou už léta zřetelné: úzká hráčská základna, vytíženost několika kmenových hráčů jejich občanským zaměstnáním, rodinami. S obdobnými potížemi se potýkají i jiné jihočeské oddíly.

Z rozhovorů s ostatními kolegy z dalších regionů – snad s výjimkou středočeského – víme, že ani třeba na severu nebo západě Čech není situace nejrůžovější. Nabízí se pro Budějovice řešení? Je pravda, že ve městě žije řada kvalitních šachistů, kteří by hrát mohli, ale – z různých důvodů – nehrají. Z dlouhodobějšího hlediska jedinou naději poskytuje práce s mládeží. V tomto smyslu je třeba vysoce ocenit úsilí šachové školy QCC a Jirky Havlíčka, ale i aktivity všech ostatních (Je dobře, že i Honza Havlík si našel čas na trénování.), kteří se v Budějovicích mladým šachistům věnují. Nemá smysl všechny vyjmenovávat, snadno bychom mohli opominout někoho, kdo by si naopak vyzdvihnout zasloužil. Z péče trenérů a organizátorů mohou vzejít budoucí prvoligoví hráči, ať už budou jihočeský region reprezentovat pod značkou jakéhokoli oddílu.

V letošním ročníku jsme každopádně ještě na nové talenty z mládežnických líhní spoléhat nemohli. Velmi vhod proto přišlo hostování Vojty Straky z pražské Oázy. Jak se ukázalo, klíčovou posilou se stal „náhradník“ Milan Borkovec ze Sokola Tábor. Oba nově příchozí totiž svými výkony vynikli nad zbytek týmu, z něhož se nikomu nedařilo podle jeho představ. Nepočítáme-li ovšem dva body ze dvou partií Standy Cífky. Standa se ale na zadních šachovnicích nepotkal se soupeři rovnými jeho kvalit.

Podívejme se nyní na průběh soutěže:

1. kolo QCC – Praha Kobylisy 4 ½ : 3 ½

Jeden z mála zápasů, kde jsme plnili roli ELO favoritů, i když mírnou. Aktuální soupisky namíchaly vesměs nepříliš stejnorodé páry. Souboj probíhal ve znamení urputné snahy obou týmů a měnících se hodnocení některých postavení. Rozhodnutí nakonec padlo na druhé šachovnici, kde Vojta Straka vyhrál remízovou věžovku. Jak se vyjadřoval v analýze Hinks-Edwards, byla to „death draw“ (mrtvá remíza). Ale asi to tak mělo dopadnout, připočteme-li, že Zdeněk Vybíral získal pěšce a útok, ale nepokračoval dost energicky a nakonec podlehl po nervózní hrubce soupeřovu protiútoku.

2. kolo Polabiny – QCC 6 ½ : 1 ½

Tentokrát jsme narazili na jednoho z lídrů soutěže navíc ve chvíli, kdy chybělo několik hráčů základu. Zrodil se zákonitý výsledek, zahajující sérii debaklů. Soupeř měl ovšem velikou elovou převahu od shora až k poslední šachovnici. Za takových okolností jedinou naději dává schopnost předních šachovnic soupeřovy těžké váhy nějak udržet. Na zadních deskách se může stát leccos. Nepodařilo se ani první ani druhé.

3. kolo QCC – Pankrác 5 : 3

V podstatě pohodový zápas, který vyšel zejména našim zadním šachovnicím. V celku máme stále stejnou strategii: vpředu udržet, vzadu zkusit přetlačit. Tady to vyšlo stoprocentně. Rychlá remíza v duelu Radek Doležal – Zdeněk Vybíral pomohla vyrovnat se s převahou soupeřů na předních deskách, vzadu se nám dařilo všechno. Výpadek Martina Cuhry nahradil jinak nevypočitatelný Eduard Nejd.

4. kolo QCC – Novoborský 3 : 5

Tentokrát se nevedlo osvědčeným oporám, nutno ale přiznat, že to neměly snadné. Bojovat úspěšně s Davidem Navarou umí jen málo hráčů světového šachu. Zdálo se, že Marek Vokáč získal bílými celkem dobrou pozici, ta se ale z příčin, jež byly jasné asi jen Navarovi, stále zhoršovala. Škoda nevyužité příležitosti v souboji Zdeňka Vybírala s Janem Vránou. Domácí hráč získal strategicky výhodnější postavení, ale hrubé taktické přehlédnutí vše změnilo.

(Po 32. a4? přišel nečekaný dvojí úder.)

Obnovená prvoligová premiéra se nepovedla ani Milanu Borkovcovi. Jak později upozornil Fanda Bostl, Milanovy výsledky jakoby vždy předznamenaly celkový výsledek družstva (naštěstí, později začal Milan vyhrávat). Za pozornost stojí dámský souboj, v němž Eliška Richtrová ustála favorizovanou Julii Kočetkovou.

5. kolo GROP Praha – QCC 7 : 1

Totální kolaps se soupeřem, proti němuž jsme si jinak troufali urvat alespoň remízu. Nikomu ale hra nešla, jedině Vojta Straka si vytvořil nadějný tlak s Vasilem Tričkovem, ale zkušený soupeř našel dostatečnou protihru. Pak ještě dokázal neprohrát Martin Cuhra. Zbytek družstva působil velmi unaveným dojmem. Snad jen Marek Vokáč hrál podnikavěji než ostatní, ovšem proti bronzovému medailistovi z Pardubic Openu Robertu Cvekovi ani on obranu neustál.

6. kolo QCC – Vlašim 4 : 4

Nejde to, nejde… S letošním otloukánkem soutěže jsme měli potíže už v minulém ročníku. Tehdy ale Vlašim celkem bez obtíží proplouvala středem tabulky (na rozdíl od nás). Tentokrát se potácela dost výrazně v sestupovém pásmu. Bylo tedy jasné, že pro Vlašim případné vítězství znamená poslední naději. Pro nás naopak byla téměř nutnost zvítězit, pokud jsme měli potvrdit, že patříme do 1. ligy. Výsledek přinesl rozčarování pro obě strany. Tím spíš, že Vlašim měla zápas v podstatě vyhraný. Jenom nepochopitelné omyly soupeřů v partiích Vybíral – Volák a Maříková – Stoklasa nakonec přispěly k dělbě bodů. Zejména Michal Volák si dost vyčítal, že v časovce protihráče nezvolil prosté opakování tahů (a tím vítězství družstva!). Na druhou stranu Vojta Straka s Tomášem Vojtou prohrál úplně zbytečně.

7. kolo AD Jičín – QCC 5 ½ : 2 ½

Po několika nanicovatých výkonech další jasný propadák. Nejdříve rychle zkolabovala třetí šachovnice, když Jiří Lechtýnský neuhlídal aktivitu dvojce střelců Tomáše Krause. Brzké vítězství Zdeňka Vybírala nad Davidem Kubečkou udrželo vyrovnané skóre jen na chvíli. Ostatní pozice hostů se totiž rychle horšily. V podstatě nikde ve zbývajících partiích jsme neměli šanci na převahu – jen Marek Vokáč a Vojta Straka statečně bojovali o iniciativu, oba ale brzy tahali za kratší stranu provazu. Nakonec Marek Vokáč ztratil s Víťou Rašíkem vyrovnanou, ale těžkou věžovku, zatímco Vojta Straka na tempo zachránil obtížnou koncovku s kvalitou méně proti Jiřímu Kočiščákovi. Tím více méně naše aktiva končila. Eliška Richtrová nevyužila jedinou krátkou šanci, kterou jí Michal Schula poskytl k vyrovnání. Oba Martinové, Tupý i Cuhra se dostali do osudných potíží už v zahájení. Petr Nídl bílými hledal jen rychlý únik do remízy i za cenu zcela pasivní hry. Průběh zápasu a jeho regulérnost negativně ovlivnil rozhodčí, který nebyl schopen správně nastavit čas na hodinách téměř ani jedné dvojice. Svaz by měl přece jen trochu zvažovat, koho deleguje k prvoligovým zápasům.

8. kolo QCC – Sokol Vyšehrad 1 ½ : 6 ½

Náš jinak obvyklý dodavatel bodů se tentokrát hojil na náš účet. Budějovice sehrály další z „nejhorších“ zápasů. Že nemusí obstát Eduard Nejdl proti nebezpečnému Ivanu Chalupovi, to jsme předpokládali. Ale Petr Nídl prohrál s veteránem Jaroslavem Česalem prakticky bez boje. Nečekaně neudržela černé barvy ani Eliška Richtrová. Jana Maříková získala alespoň cennou remízu s mezinárodním mistrem Janem Michálkem, když zachránila hodně podezřelou koncovku. Ale tím opět končily světlé okamžiky domácích, protože Zdeněk Vybíral nevyužil velkou převahu s Miloslavem Netušilem. Z ostrých zápletek sice vyšel s pěšcem víc, ale s nejistým králem a hlavně s velkým nedostatkem času. Dlouhou fázi hry na půlminutě zakončil nervovým zkratem a soupeř snadno zavěsil. Příliš dobrodružná oběť figury, která přinesla i neúspěch Marku Vokáčovi s Janem Šuráněm, spíš jen vyjadřovala úroveň trápení a zklamání domácích.

Tři kola před koncem se QCC ocitlo v naprosto kritické situaci. S pouhými 7 body uvízlo hluboko v červených číslech, když od prosince dokázalo pouze remizovat s předposlední Vlašimí. Čekaly nás ještě zápasy s Neratovicemi, Hradcem Králové a Unichess A. Zatímco Neratovice podle soupisky patřily k nejslabším týmům, shlížely na nás ze středu tabulky s nebetyčným rozdílem pěti bodů. Hradec, ač papírově o dvě třídy silnější, sousedil v tabulce s námi. Bylo jasné, že půjde o přímý souboj o sestup. No a suverén soutěže Unichess, který již prakticky postoupil do extraligy, nás čekal v posledním kole stejně jako loni. V minulé sezóně nás bezpečně smetl ze šachovnic…

9. kolo Neratovice – QCC 2 ½ : 5 ½

K naší nemalé radosti nepředvedly Neratovice v zápase nic. Osobně nechápu, jak takové družstvo dokázalo nastřádat celkem 16 bodů. Snad jedině nováčkovský faktor mohl něco takového vytvořit (loňský nováček Vlašim podobně pokořil všechny papírové předpoklady). Jen na třetí šachovnici se schylovalo k senzaci na náš účet, když Jiří Lechtýnský přehodil nedopatřením tahy v zahájení a dostal se pod silný útok Jiřího Gregora. Bílý mohl korunovat dobrý výkon efektní kombinací se sedmitahovým matem. Kombinace by se jistě dostala do všech učebnic taktiky a Gregor by si zajistil nehynoucí slávu. Místo toho osudově zaváhal, dovolil zkušenému velmistrovi postupně vylepšit postavení. Když konečně obětoval materiál, byl to už jen projev zoufalství.

(Zde postavení po 17. tahu černého, bílý dá mat 7. tahem.)

V příručkách taktiky proto spíš skončí famózní závěr dobrodružné partie Purnoch – Borkovec, v níž našemu hráči vyšel pěkný matový obrazec.

(Černý na tahu vítězí po ?)

Povinné vítězství oživilo trochu skomírající naděje, navíc tentokrát hráli všichni opravdu dobře!

10. kolo QCC – Hradec Králové 6 ½ : 1 ½

Osobně jsem se podílel na blamáži QCC se stejným soupeřem přede dvěma lety, kdy Hradečtí přijeli jen v šesti (!) a přece vyhráli 5 ½ : 2 ½. Měli jsme tedy Hradci co vracet, herní kvalita ale byla tradičně spíš na straně našeho soupeře. Jak se brzy ukázalo, tentokrát Hradec trpěl jakousi fyzickou i morální nedostatečností. Jeho soupisku zasáhly nemoci a snad i nedostatek motivace. Zato QCC předvedlo jednoznačně nejlepší zápas. Eliška Richtrová sice přehlédla těžký taktický úder v pozici, kdy už získávala materiál. Ale soupeř to neviděl také. Ostatně Zdeňku Vybíralovi vytekla s Milošem Možným velká převaha mezi prsty, takže na čtvrté a páté šachovnici se bodové výnosy spravedlivě rozložily. Výtečně zahrál Marek Vokáč proti Martinu Petrovi, když po dynamické oběti dvou pěšců soupeře zcela svázal. Na poslední šachovnici krásně zakombinoval Milan Borkovec. Vyhrát nad silným protivníkem převahou třídy, to už bychom si udržení zasloužili. Jenomže co čert nechtěl, všichni ostatní konkurenti uspěli také. Černý Petr zůstal mezi námi a Hradcem. Zatímco Hradec hostil v posledním kole Nový Bor, kterému už o nic nešlo, my jsme měli čelit obávanému Unichessu. Ten si už kolo předtím zajistil extraligovou příslušnost.

11. kolo Unichess A – QCC 4 : 4

Jan Bartoš, kapitán a hlavní sponzor domácích, napsal popravdě, že Budějovice nespoléhaly na štěstí a pokusily se záchranu si vybojovat vlastními silami. Ano, počítali jsme najisto, že Hradec zvítězí. Vzhledem k našemu mizernému skóre jsme tedy potřebovali alespoň remízovat. Trochu pomohlo, že Unichess propustil více než polovinu dosavadní vítězné sestavy. Takže síly obou týmů se jevily vyrovnané. Nejdřív jsme získali remízy třemi černými barvami, postupně na páté, sedmé a třetí šachovnici. V případě Milana Borkovce a Zdeňka Vybírala jsme ale spíš ztratili. Milan Borkovec dosáhl s Petrem Pokorným poziční převahy v oblíbeném Ben-Oni, mohl vytvořit i volného pěšce na dámském křídle prakticky nezadržitelně spěchajícího do dámy. Snaha ještě vylepšit zisk materiálu vedla ale k zaváhání, soupeř prolomil v centru a unikl do věžovky, kde materiál už nic neznamenal. Zdeněk Vybíral získal v divokém průběhu s hazardně hrajícím Vojtou Kovářem nejdřív pěšce, pak dokonce kvalitu. Soupeř ale vytvářel stále nějaké hrozby. V oboustranné blicce na půl minutě stvořili hráči řadu hrubých chyb, radoval se ale nakonec bílý, že se mu povedlo vykouzlit věčný šach v postavení, kdy černý pěšec b3 už už mířil k poli proměny. Nadějně se vyvíjející partie se vymkla z rukou i Marku Vokáčovi proti Janu Bernáškovi, když dovolil soupeři přejít do věžové koncovky, která se ukázala vyhraná za bílého. Ještě štěstí, že v dobrodružném souboji Vojty Straky s Petrem Šimkem budějovický hráč udržel iniciativu za obětovaný materiál a využil následného taktického pochybení soupeře k vytvoření vyhrané koncovky.

Zbyly nakonec tři partie. Elišce Richtrové se nepovedlo zahájení, byla postupně zcela přehrána podle všech pravidel šachového umění. Jindřich Kuba získal spojené volné pěšce na c a d sloupcích (jednoho z nich měl navíc), mohl několikrát zavěsit, ale ani on si neporadil s nervozitou a tlakem půlminutového šachu. Poslední tah černého znamenal hrubou chybu z bezradnosti a následovala nabídka remízy, vděčně přijatá. Ještě předtím pěkně pocuchal nervy všem přihlížejícím Martin Cuhra, když v Paulsenově Sicilské obraně Olgy Jaščenko ukořistil lehkou figuru za dva pěšce a mlhavou kompenzaci. Mlha se rychle rozplynula, neboť bílý o figuru navíc přišel. Černá s jistotou uplatnila velkou materiální i poziční převahu. V posledním souboji František Bostl obětoval už v zahájení pěšce a kvalitu Miloši Kozákovi. První oběť byla teoretická (hráli královský gambit), druhá oběť se ukázala fatou morganou. Černý ve vyhraném postavení podcenil vynalézavost jihočeského hráče, musel kvalitu vrátit. Následně se ukázalo, že neprosadí ani pěšce navíc. Očekávala se remíza (a tím i zápasové vítězství domácích). Remizovat „bez boje“ nechtěl ani domácí hráč, zápletka pokračovala. Až postupně bílý významně zlepšil souhru své věže a jezdce, zatímco černé figurky příliš nespolupracovaly. To umožnilo bílému průlom na dámském křídle a vytvoření volného c-pěšce, který podivuhodně a trochu s pomocí soupeře došel do dámy. Zázračné vítězství v infarktovém zápase znamenalo pro hosty důvod k oslavě. Celková remíza se rovná prvoligové záchraně a možnosti přemýšlet, jak a co příští rok. Komentář k zápasu na stránkách Unichess Praha.