QCC Šachová Univerzita

Kdo chce víc, nemá nic

• Vytisknout
• E-mail

Kategorie: Soutěže

Napsal Jiří Havlíček 2. 2. 2016 20:44

Zobrazeno: 2525 krát

V 7.kole 1.divize jsme narazili na dosavadního lídra soutěže, ale po výprasku v minulém kole jsem věřil ve vyrovnaný souboj. Soupeř má v kádru také silné hráče, ale stejně jako nám i řadě jeho hráčů chybí potřebné zkušenosti. Průběh zápasu to nakonec i potvrdil

 

 

 

Nás po dlouhé době posílil Eda, neboť "Áčko" se konečně sešlo, postrádali jsme ale Jirku Olejníčka a některé naše mladíky. I tak jsme měli dobrou sestavu. Průběh zápasu byl zajímavý a dramatický. Já jsem hrál svoji partii zase takovým způsobem, že jsem neměl příliš prostoru pro sledování událostí kolem mne, takže to prosím berte s rezervou. Protože má partie rozhodla zápas (bohužel), budu se jí věnovat více než obvykle.

Soupeř se již za hodinu a půl ujal vedení, když prohrál Eda Nejdl. Jirka byl teprve na počátku partie, Ládík stál v zahájení lépe, Pavel Štěch stál vyrovnaně, Pavel Hess začínal soupeře tlačit i u Matěje to vypadalo nadějně a Pavel Kouba stál vyrovnaně.

Já jsem neměl čas na žádnou přípravu a tak jsem zvolil mládežnické zahájení. Soupeř nehrál podle mne příliš přesně, otálel s rošádou a tak jsem toho chtěl využít a otevřít střed na jeho krále. Jednu šanci jsem propásl (13. … c4) a tak kritická chvíle v partii nastala v 15.tahu (viz diagram č.1). Měl jsem na výběr několik možností. Principiální oběť věže (15. … Vxe4+), oběť kvality (15. … g6) nebo ústup věže z pole „e5“. Jakýkoli ústup věže byl špatný, takže jsem je nezvažoval. Nejvíce jsem se věnoval počítání oběti věže, neboť jsem cítil, že je to to pravé. Měl jsem ale strach, protože jsem v minulém kole obětoval věž nekorektně a nechtěl jsem tento scénář opakovat. Pořád jsem se nemohl dopočítat do pozice, která by mě dostatečně uspokojovala (30 let šachové nečinnosti je prostě znát). A hrát tuto pozici jen podle intuice mi za družstvo nepřipadalo zodpovědné.

Diagram č.1 - situace v partii po 15.Dxh5.

Proto jsem se nakonec rozhodl pro oběť kvality, která nebyla tak komplikovaná a vznikající pozice mi připadaly zajímavé. Nad tímto tahem jsem strávil něco přes 45 minut, takže na zbývajících 25 tahů mi zbývalo 26 minut. Zahrál jsem proto 15. … g6 a nyní zase dlouho přemýšlel soupeř. Nakonec se oběti kvality zalekl a zahrál 16.Dh3. Nyní se opět projevila má nevyhranost, protože teď byla oběť věže pro mne ještě zajímavější, ale já jsem díky času již pospíchal a zahrál 16. … Ve6 a oběť věže již nepočítal. Partie pak probíhala dále s tím, že jsem měl stále méně o obětovaného pěšce (i když jsem si ho mohl v dalším průběhu partie dobrat). Nedá se tvrdit, že bychom oba hráli přesně a tak partie dospěla do koncovky nestejnobarevných střelců.

Mezitím se podařilo Láďovi zkazit partii. Udělal dva zbytečné tahy střelcem a nechal si zcela zadarmo sebrat klíčového pěšce na „d4“ a tím se celá jeho pozice rozpadla. Od té chvíle byla jeho partie hrou na jednu branku. Naopak nepřesně zahrál Filip v partii s Pavlem Štěchem a Pavel připsal náš první bod. Další bod přidal Pavel Hess, který značnou poziční převahu dokázal využít. Svoji značně lepší pozici dotáhl do vítězného konce i Matěj Kaňka. Jeho dva volní pěšci na královském křídle a aktivní věž na sedmé řadě a silný střelec nedaly soupeřčiným nerozvinutým figurkám šanci. Smírně skončila partie Pavla Kouby s panem Korčákem, podrobnosti neznám, pozice mi připadala vyrovnaná. Pak musel kapitulovat i Láďa Nagy, který již neměl v průběhu partie žádnou šanci výsledek nějak zvrátit. Stav byl tedy 3½:2½ pro nás a dohrávaly se ještě dvě partie.

Jirka byl pod tlakem, ale měl jsem pocit, že by to mohl udržet, i když to bude těžké. Mně se moje pozice zdála lepší (v průběhu předchozí koncovky mne mohl soupeř více potrápit 27.Vh3 a měl bych problémy) a tak jsem zkoumal cesty k výhře. Kritická byla pozice po 48.Ke3 (viz. diagram č.2), kde jsem zvažoval cestu k výhře 48. … Kb3. Problém byl v tom, že jsem ji nějak nemohl najít, protože pole proměny „c1“ mělo jinou barvu než můj střelec a soupeř ho vždy mohl zajistit svým králem, anebo šachem na“d4“. Proto jsem se vrátil králem na „d5“ 48. … Kd5 a přemýšlel o přechodu krále na královské křídlo a vytempovat bílého krále. Ale už se hrálo přes 4 hodiny a já jsem stále cestu k výhře nenacházel. Navíc mi soupeř nabídl remízu.

Diagram č.2 - situace v partii po tahu 48.Ke3.

Já jsem ji odmítl. Říkal jsem si, že to nemohu prohrát a zápasové tři body by nám pomohly daleko více než jediný bod. Proto jsem se rozhodl zkusit to přece jen přes volného „c“ pěšce. Avšak ve špatném postavení figur. Soupeř obětoval pěšce „f5“ a tím získal mého „c“ pěšce a bylo zle. Já měl krále mimo, tak soupeř mohl začít postupovat pěšcem e“ a já musel dát za tohoto pěšce svého střelce. Já jsem zase postupoval vpřed pěšcem „a“, za kterého mi musel dát střelce zase soupeř. Bohužel mu zbyl volný pěšce „h“, kterého jsem neměl šanci králem z „a1“ dostihnout a bylo vymalováno. Prohrát takovou pozici se mi zdá neuvěřitelné a ještě jsem tím prohrál zápas celému týmu. Jak se říká: „cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly“. Zkušenější šachista by asi hned poznal, že tlačit na pilu je hloupost, ale stalo se.

Svoji partii neudržel bohužel ani Jirka Punčochář, ale ten to měl těžké. Zápas trval skoro 5 hodin a díky mé nerozvážnosti jsme nakonec prohráli: QCC České Budějovice „B“ – Hraničář Horní Stropnice 3½:4½.