„Sněženky bodují naplno“

: Kategorie: Soutěže; Napsal Zdeněk Vybíral 8. 12. 2014 22:46; Zobrazeno: 3709 krát

Minule vyslovený předpoklad o spojení mezi úspěchy našich dvou „Sněženek“ a výsledky týmu, zdá se, opravdu trefil hřebíček na hlavičku. Tentokrát obě naše děvčata dokonce svorně vyhrála, což přineslo družstvu lehce senzační vítězství s nepříjemnou Pankrácí.

Pražské družstvo nás už dvakrát porazilo, loni v předposledním kole a dokonce dost citelným rozdílem, takže jsme se velmi museli strachovat o naše záchranářské šance. Letos ale bylo vše jinak. Poprvé jela Pankrác k nám na jih Čech a poprvé nikoli v závěru, nýbrž na začátku sezóny. Poslední okolnost se zdá nevýznamná, nicméně Pankrác patří k týmům, které mobilizují své síly i hráčskou základnu zpravidla až pod hrozbou sestupu, takže velmi dobře zvládají závěrečná kola.

I tentokrát nám pomohlo, že Pražané nechali několik silných hráčů (IM Jaroslav Polášek, IM Pavel Jírovský) doma. Ovšem Budějovice nabídly rovněž notně prořídlou soupisku, takže hosté zůstávali mírnými favority. Výraznější ratingové rozdíly hovořily v jejich prospěch na druhé a osmé, snad i třetí šachovnici. Jinak se zdály síly, podobně jako v minulém kole, vyrovnané.

Hlavní úderná síla soupeře v čele s GM Jírovským, IM Doležalem a FM Svobodou.

Právě na poslední desce šli Pražané rychle do vedení. Petr Jan použil verzi Skotské hry, která je teorií pokládána za neprůbojnou, praxe ale ukazuje, že jí nechybí trocha jedu. Eduard Nejdl skutečně všechny nástrahy nepostihl a nešťastné přehlédnutí dovršilo ztrátu bodu.

Eda Nejdl musel jako jediný sklonit svého krále před soupeřem.

Poté následovala remíza v partii starých známých na první šachovnici. GM Marek Vokáč neměl tentokrát chuť na velká dobrodružství (k obědu si dal také jen polévku) a opatrně rozehrál královský domeček. GM Miloš Jírovský vytvořil jakousi zvláštní verzi Orangutana, ale protože ani on nehodlal připustit ostřejší průběh, ze vzájemného hlídání vyplynul zákonitý výsledek.

Velmistři na 1.šachovnici příliš neriskovali a upřednostnili opatrnost.

Jestliže hosté sázeli hlavně na svou druhou šachovnici, musel by IM Radek Doležal změnit styl, nebo … soupeře. Takřka se opakoval jejich předchozí souboj. Radek opět s díky odmítl pozvání Martina Cuhry do Volžského gambitu a podle svého zvyku si vybral na pohled krotké až provokativní pokračování, kterým vlastně rozehrál přijatý dámský gambit s obrácenými barvami a tedy s tempem navíc. Jestliže to černými tak tak stačí k remíze, tempo navíc je bílému ke hře na výhru pochopitelně málo. Jediné nebezpečí spočívá v tom, že se černí mohou unáhlit a třeba začít hledat výhodu. Martin se ale vyprovokovat nenechal a ježkovitou výstavbou nedal bílému šanci na symetrické postavení. Radek zkoušel marně ve zcela rovné koncovce svého soupeře z trpělivosti jen kvůli povelu kapitána.

Martin Cuhra zvládl těžký úkol a neprohrál.

Mezitím se totiž začala karta obracet. Nejprve domácí srovnali na třetí šachovnici v dalším setkání tradičních soupeřů. FM Svatopluk Svoboda tentokrát zvolil Královskou indickou obranu a Zdeněk Vybíral se pokusil omezit jeho protihru postupem g pěšce. Vznikla strategicky obtížná situace, kdy bílý musel pod hrozbou převodu černého jezdce z e8 na f4 přechodnou obětí figury vyvolat zápletky. Zdálo se, že bílý přebral iniciativu, ale černý směřoval jezdcem tentokrát na d4. Pokud by černý získal čas k dokončení vývinu, stál by pozičně na výhru. Bílý musel proto hrát dál na černého krále, ve složité pozici se ale nabízelo mnoho lákavých cest. Nakonec se bílému podařilo přes otevřený g-sloupec vytvořit rozhodující hrozby.

Zdeněk Vybíral opět prokázal svoji spolehlivost.

Brzy nato získala WGM Eliška Richtrová kvalitu s Jiřím Pleškem. V jedné z klasických tabií Anglické hry (vlastně zavřené sicilské s obrácenými barvami) se černé podařilo vytvořit hrozby na královském křídle rychleji než bílému na křídle opačném. Nevím, zda nestálo za úvahu spíš pokračovat v útoku, než brát materiál. Ale po výměně dam se převaha kvality ve spojení s volným e-pěšcem už uplatnila rychle.

WGM Eliška Richtrová přiklonila misku vah na stranu domácích.

Matovým útokem se zaskvěla Jana Maříková proti Tadeáši Kleckerovi, který ale starobylý systém Cambridge Springs v dámském gambitu (mimochodem i díky mistru světa Carlsenovi zažívající novou renesanci) rozehrál velmi pasivně. Černé slabiny úpěly pod tlakem dobře postavených bílých figur, hostující hráč se pokoušel vysmeknout aktivními tahy, avšak ty, jako obvykle v takových případech, znamenaly jen další oslabení. Rychlý přepad osamoceného černého monarchy ukončil jeho trápení.

Jana Maříková tentokrát svého soupeře nijak nešetřila.

Také na šesté šachovnici zkoušel Jan Pešout proti Královské indické Petra Nídla provokativní strategii. Výměnou na e5 přivodil postavení, které je už od „dřevních dob“ indických považováno za neškodné. Černý má snadnou hru zaměřenou na ovládnutí bodu d4. Petr si ale situaci poněkud ztížil, když začal hrát spíš na dámském křídle. To vedlo jen k otevření drah pro bílé figury. Nanicovatý pěšec c4 se náhle prodral až na c6. Tváří v tvář reálnému nebezpečí prohry se černý vzpamatoval a se svojí obvyklou houževnatostí vyvzdoroval (již za rozhodnutého stavu) remízový výsledek.

Petr Nídl opět ukázal, že ho hned tak někdo neporazí.

Definitivně sklonil misky vah ve prospěch domácích František Bostl na sedmé šachovnici. Proti Janu Šouralovi si dlouho užíval jen mírné herní iniciativy, příznačné pro „londýnské“ systémy se střelcem na diagonále h2-b8. O aktivitu se snažil spíš černý, dokonce docválal jezdcem až na c3. Tam se ale jízda ukázala trochu mimo hru. To bílého vyprovokovalo k akci proti druhému jezdci na h5. Černý souhlasil s odevzdáním dvou lehkých figur za věž, neboť se rýsovala nadějná protihra po h-sloupci ve spojení s baterií Dc6+Sb7. Bílý ale počítal lépe a protiútokem na opuštěného černého krále dovedl partii i družstvo domácích k vítězství.

Fanda Bostl je většinou pro soupeře velice nečitelný a nepříjemný oříšek.

Konečný výsledek zněl: QCC České Budějovice – TJ Praha-Pankrác 5½ : 2½. Trochu překvapivý bodový zisk je pro Budějovice jistě příjemný. Výrazně totiž zvyšuje šance na záchranu. Z nejtěžších soupeřů jsme si ale zatím vybrali jen Lysou, takže ještě není všem adrenalinovým zážitkům konec.