„Sněženky versus machři 0:2“

: Kategorie: Soutěže; Napsal Zdeněk Vybíral 29. 11. 2014 19:49; Zobrazeno: 3573 krát

Pod tímto podivně vyhlížejícím titulkem se, bohužel, skrývá jedna z příčin prohry domácího QCC České Budějovice v zápase s hostujícím družstvem z Vyšehradu. Ale po pořádku. Vyšehrad vynechal z důležitých šachovnic nadějného Radka Londýna i pár starých vlků. Zato Budějovice mohly nasadit svého druhého velmistra i novou posilu, zkušeného IM Josefa Juřka.

Veteránů bylo v obou družstvech dost, Vyšehrad své, mnoha sezónami za šachovnicí ostřílené borce, proložil dravými mladíky zejména v předních postech.

Mladíci z Vyšehradu v čele s hostujícím FM Lukášem Vlasákem své družstvo podrželi.

Celkově papírové předpoklady vycházely o nepatrný chlup lépe pro domácí, a to především na posledních šachovnicích. Ale co se týče zkušeností a praktické síly, v podstatě šlo o zápas vyrovnaných soupisek. Pražané si ovšem přiváželi z prvních dvou kol herní jistotu podepřenou plným bodovým ziskem.

Nejdříve skončily souboje na druhé a třetí šachovnici. GM Jiří Lechtýnský rutinovaně odrazil všechny nájezdy bílé kavalerie FM Jakuba Tůmy v jedné z nejostřejších výstaveb Caro-Kannu (3. e5 s dalším Jc3). Tady jsme snad s remízou, jako tým mohli být spokojeni.

Velmistr Jiří Lechtýnský dohrál jako první.

IM Josefu Juřkovi se bohužel nepodařilo získat bílými proti FM Miloslavu Netušilovi ani herní iniciativu. Dámskému gambitu se vyšehradský hráč postavil čelem a vyvinul problémového bělopolného střelce hned 2. tahem (Sf5!?). Poklidná koncovka, do níž oba hráči přešli takřka přímo ze zahájení, logicky skončila brzkou dělbou bodu.

První start mezinárodního mistra Josefa Juřka v našich barvách skončil smírem.

O to víc se jiskřilo na dalších šachovnicích. Martin Tupý na 4. desce ale zvolil proti domečkové výstavbě Davida Vichnara v Královské indické příliš podezřelou reakci. Bílý postupně vykryl všechny aktivní výpady černých figur a domácí obránce nenalezl sílu vyhnout se pokračování končícímu průlomem Vyšehraďana v centru. Záhy se ukázalo, že černý nemůže uhájit svého krále jinak, než za cenu přílišných ztrát materiálu.

Strůjce několika našich vítězství mistr Martin Tupý vyšel tentokrát naprázdno.

Také na páté šachovnici se hrála Královská indická, tentokrát z obou stran netradičně pojatý Sämischův systém. Vyšehradský Petr Boukal – veterán nejen praktického, ale i korespondenčního šachu – se rozhodl pro (na můj vkus) dost loudavý postup na bílých centrálních polích. Pravověrní královští indijci spíš vyznávají černopolnou strategii. Zdeněk Vybíral získal tlak na sloupci c, zatímco jeho slovutný soupeř musel rozmotávat nedobře sladěné figurky. Průlom na královském křídle za pomoci oběti pěšce vynesl domácímu hráči rychle zisk dámy, nakolik byl ale útočný výpad bílého správným způsobem uplatnění poziční převahy, musí ještě ukázat hloubková analýza.

Jedinou výhru domácích zařídil spolehlivý mistr Zdeněk Vybíral.

Mezitím již domácí zase o bod prohrávali, protože Jana Maříková utrpěla první neúspěch (doufejme, že také poslední) v dresu Českých Budějovic. Zdálo se, že proti Bogoljubovově indické Štěpána Filipiho vystavěla slibnou střední hru s dobrým nástupním prostorem na dámském křídle. Příčina jejího ztroskotání mi není známa (měl jsem zrovna dost starostí s vlastní partií), pronikly ke mně až radostné výkřiky hostů nad získaným bodem.

Janě Maříkové se tentokrát nezadařilo.

Zato jsem mohl zblízka sledovat zbylá dramata s nepříjemným koncem na ostatních zadních šachovnicích. Nejprve naše kapitánka WGM Eliška Richtrová v obtížné grünfeldovské koncovce přecenila sílu svých pěšců dámského křídla. Miloslav Pilař měl aktivnější střelce, kteří spolu se středovými pěšci vytvářeli přinejmenším dostatečnou protiváhu. V oboustranné časovce černá zabloudila v propočtu, vzala otráveného pěšce e4 a souboj rozhodl – rovněž typicky pro Grünfelda – rychlý postup bílého d-pěšce, který se zastavil „až o mantinel“.

Mimořádně dramatický závěr partie bohužel nedopadl pro WGM Elišku Richtrovou dobře.

Mezitím i Petru Nídlovi uklouzla velká převaha mezi prsty. Dospěl do koncovky s dvěma pěšci více, v níž ale velká aktivita věží Vlastimila Vodičky, spojená s dalekonosnými střelci, omezovala realizaci Petrovy materiální převahy. Černý získal následně i dvě lehké figury za věž, ale bílý pěšec se prokousal až na a6, což soupeři bohatě stačilo k zavěšení vítězné remízy.

Petr Nídl se přesvědčil, jak nepříjemná může být dvojice střelců.

Za rozhodnutého stavu se pokoušel ještě korigovat skóre GM Marek Vokáč. Jakkoli si proti FM Lukáši Vlasákovi v karlovarské struktuře vytvořil dlouhodobou strategickou iniciativu, hostující hráč dokázal silně ohroženou pozici udržet tak říkajíc na poslední linii obrany.

Velmistr Marek Vokáč již za rozhodnutého stavu nemohl na výsledku zápasu nic změnit.

Jediná vyhraná partie k jakémukoli bodovému zisku sotva může stačit. Proměňovat vyhrané nebo lepší pozice v body proti houževnatým soupeřům nejde vždy snadno, sám jsem si to už letos vyzkoušel na vlastní kůži. Předchozí zápasy jen naznačují, že pokud se bude dařit našim děvčatům, může družstvo uspět i proti papírově silnějším konkurentům. V jejich prospěch budiž uvedeno, že Jana tentokrát bojovala kromě soupeře i se silným nachlazením, zatímco Eliška právě překonávala psychicky nesmírně únavná klání na politických šachovnicích.

Závěrečná bilance: QCC České Budějovice – ŠK Sokol Vyšehrad 3:5