Další cenné vítězství v 1.divizi

Vytisknout

: Kategorie: Soutěže; Napsal Jiří Havlíček 20. 12. 2016 1:13; Zobrazeno: 2496 krát

V 1.divizi jsme v neděli 18.12. dosáhli na další plný bodový zisk. Velice potěšující je, že jsme opět uspěli proti velmi silnému soupeři a bodově přispěli i naši mladíci v sestavě týmu. V závěru roku se nám tak dařilo na všech frontách, tak snad na to navážeme v roce 2017 a reportáže se mi tak budou psát zase velice dobře.

Po výborné sobotě ve 3.divizi jsem očekával urputný boj i v 1.divizi. Hráli jsme opět doma v gymnáziu Jírovcova, kde se nám tak daří. Soupeřem byl silný tým z Českého Krumlova. Protože i nám se podařilo dát dohromady dobrou sestavu, nemuseli jsme být v zápase bez šancí. Soupeř měl sice ratingovou převahu na 6 šachovnicích a my jen na 2, ale rozdíly v ratingech nebyly nijak dramatické.

Opět se prokázalo, že když hraji, tak jsem velice špatný komentátor, protože mám plno práce sám se sebou při partii, takže řadu věcí jsem vůbec nepochytil. Zápas byl hned od počátku velice vyrovnaný. Já jsem nevyužil soupeřovo přehození tahů hned v zahájení. Sice jsem to zvažoval, ale nepodložil jsem to pořádným propočtem, což byl můj problém v této partii. Už jsem asi přeřadil na vánočný odpočinek, po kterém jsem tolik toužil, poslední měsíce byly opravdu hektické. Počítal jsem s remízou na 2.šachovnici, kde spolu měřili síly známí soupeři Eda a pan Korostenski, jejichž partie v našich turnajích končívaly rychlou remízou. To jsem se ale pěkně zmýlil, protože oba soupeři vzali boj za týmy opravdu vážně a pořádně se do sebe pustili. Jako první skončila partie Jirky Olejníčka, který se se svým soupeřem dohodl na remíze. Pozici jsem neviděl, i když ji delší dobu spolu analyzovali. Jirka Punčochář stál dobře, i Láďa stál vyrovnaně, více se mi líbily pozice Pavla Hesse, Matěje i Sebíka.

Já jsem černými soupeře k ničemu nepustil a soupeř trávil mnoho času tím, aby na mně něco vymyslel. Edovi se podařilo získat pěšce, stejně jako Sebíkovi. Láďa měl stejný materiál, na šachovnici již nebyly dámy, ale jeho soupeř měl dvojici střelců a to mohl být v otevřené pozici problém. K ostré přestřelce došlo na 2.šachovnici, kde Eda Nejdl získal kvalitu, ale jeho soupeř mu nepříjemně svázal střelce, takže partie skončila po pár tazích remízou. Sebík Placer přešel do věžové koncovky, ale ztratil při tom pěšce, kterého měl navíc. Povolil jsem mu přijmout remízu, protože šlo o věžovou koncovku se dvěma spojenými pěšci na obou křídlech, což byla zjevná remíza. Docela pikantní bylo, že po ukončení této partie ji hráči dohrávali. Sebík dal šach a jeho soupeř představil věž, což vedlo do vyhrané pěšcové koncovky pro Sebíka. Je ale otázkou, zda by tak soupeř hrál doopravdy. V každém případě je asi pro příště užitečné si zapamatovat, že je dobré vyzkoušet, zda soupeř přistoupí na výměnu věží a v jakém postavení. Věžovka byla jasná remíza, ale pěšcovku rozhoduje postavení králů a nevhodná výměna může rozhodnout o osudu partie.

Pak už jsem se musel věnovat své partii a další průběh jsem nezaznamenal. Můj soupeř se pořád snažil něco vymyslet a na 20 tahů mu zbývalo něco přes 5 minut. To rozhodlo partii v můj neprospěch, protože jsem se zachoval jako „malej Jarda“. Pod vidinou vážné časové tísně soupeře jsem se rozhodl neměnit figury a zachovat napětí v pozici, aby musel soupeř něco vymýšlet. Přitom jsem mohl vynutit výměnu všech lehkých figur a přechod do koncovky těžkých figur, která by se mi hrála lépe, protože si soupeř oslabil svého krále. Ale došlo by při tom k několika rychlým tahům, tak jsem to zavrhl (názorný příklad jak se nechovat při časové tísni soupeře). Udělal jsem proto několik „neutrálních“ tahů, které měly ale ten důsledek, že mé figury ztratily souhru a soupeř si konečně mohl dovolit zahájit aktivní protihru. Najednou jsem zjistil, že nemohu zabránit ztrátě krajního pěšce a to ještě v již poměrně bídném postavení. Pak jsem učinil další hloupé rozhodnutí, když jsem bez řádného propočtu chtěl překvapit soupeře obětí dvou figur za věž. Mylně jsem se domníval, že budu moci svojí věží proniknout do jeho tábora a s dámou a dračím střelcem mu způsobím nějaké problémy. Bylo to ale jen mé zbožné přání, protože soupeř mi moji věž zavřel a střelce vyměnil, takže jsem se k ničemu nedostal. A navíc díky mé nešťastné „taktice“ neměl soupeř žádný problém s nacházením dobrých tahů a časovou tíseň v pohodě zvládnul. Těžko k tomu něco dodat, takto zakončit rok jsem opravdu neměl v úmyslu. Možná v tom hrála roli celková únava, možná přílišná snaha vyhrát pozici, která ani trochu vyhraná nebyla …

Ještě v průběhu mé partie za mnou přišel Láďa Nagy, jestli může přijmout remízu. Protože to vypadalo, že o ní bude muset docela bojovat, jsem mu svolení dal. A soupeř se určitě snažil, protože jsem později zahlédl, že partie skončila skutečně remízou, ale že soupeř měl krále a střelce a Láďa jen krále. Hrálo se tedy skutečně „na krev“. Láďa tak opět potvrdil svoji houževnatost. Ve chvíli, kdy jsem vzdal svoji partii, ke mně přišel Láďa a sdělil mi, že je to dobré, že vedeme 4:2 (po mé prohře už jen 4:3), což mne velice mile překvapilo. Své partie totiž vyhráli Pavel Hess a Matěj Kaňka, bohužel nevím jak. Poslední dohrával na 1.šachovnici Jirka Punčochář, který měl vyhranou koncovku. Na šachovnici byly pěšcové řetězce zaklíněné do sebe, soupeř měl krále a střelce na dámském křídle. Jirka měl na dámském křídle jen jezdce. Pak měl volného „h“ pěšce, kterého podporoval svým králem i dámou a v cestě mu stála jen soupeřova dáma. Jirka se vydal svým pěšcem trochu neopatrně kupředu. Soupeř přešel svojí dámou do týlu Jirkova postavení a začal hrozit věčným šachem. Byla to složitá pozice na počítání. Jirka mohl vniknout svojí dámou na pole „e7“ s nekrytelným dvoutahovým matem, ale musel by opustit svého krále a ponechat ho vystaveného šachování soupeřovy dámy. Přitom i když zůstala Jirkova dáma u svého krále bylo těžké ubránit se věčnému šachu. Navíc rozmístění pěšců bylo takové, že při nešikovném ústupu mohl dostat i Jirka jednotahový mat. Asi jediná cesta k výhře byla obětovat dva pěšce včetně toho volného a dostat se k dalším pěšcům soupeře, ale to nebylo tak snadné. Jirka proto nakonec dal přednost výsledku týmu před individuálním výsledkem a přijal nabídku remízy, čímž zpečetil naše další velmi cenné vítězství: QCC České Budějovice „B“ - ŠK Český Krumlov 4½:3½. Na podzim jsme získali celkem 7 bodů, což je velice potěšující, protože pohled do tabulky nám říká, že jsme hráli se soupeři, kteří zaujímají v tabulce prvních 5 míst !! O to důležitější budou naše zápasy po Novém roce. Všem musím poděkovat za dosavadní skvělý přístup k týmu.