V 2.divizi jsme dnes byli v roli favorita, což je úloha, na kterou nejsme zvyklí. Měl jsem proto ze zápasu trochu obavy, ale je třeba pochválit celý tým, který položil základ k celkovému vítězství vzorným přístupem, protože jsme se k zápasu dostavili prakticky v nejsilnější sestavě. Zápas jsme pak bez problémů ovládli.
Já jsem měl silného zkušeného soupeře, a tak jsem si raději hleděl své partie. I tak jsem sem tam něco pochytil. První „obhlídku“ jsem udělal asi po 1,5 hodině hry. Eda na 1.šachovnici tam měl zase nějakou divočinu. Dámy již na šachovnici nebyly, ale soupeřův pěšec na 6.řadě a aktivní jezdec vypadaly nepříjemně. Soupeř měl zase slabšího krále a Eda dvojici střelců a tak to vypadalo, že vyhraje ten, kdo v pozici neuklouzne. Láďa vypadal dobře, podařilo se mu získat kvalitu, ale jeho soupeř se snažil hrát aktivně dámou, věží i jezdcem. Více figurek na šachovnici již neměl. Láďa měl krále ve středu šachovnice, ale říkal jsem si, že když vymění dámy, bude to technická záležitost.
Já jsem měl pozici na hraně. Z šachovnice zmizeli jezdci, měl jsem izolované pěšce na „a“ a „c“ sloupci, na které mířili soupeřovy střelci. Já jsem měl aktivní dámu a po volném „b“ sloupci jsem věží a „černopolákem“ z „g7" rentgenoval soupeřovy pěšce „c3“ a „b2“, včetně věže na „a1". To soupeře svazovalo, zvláště když jsem střelcem z „f5“ bránil soupeři použít pole „b1“. Šlo o to, kdo z nás přijde o pěšce na dámské křídle. Pája stál skvěle, soupeře v zahájení jasně přehrál, teď šlo o to zvolit správný plán. Podle mne stačilo opevnit pole „d4“, aby si zabezpečil svůj klín v soupeřově táboře „e5“ a dojít si pěšcem „h“ do dámy, protože soupeřovy figury byly zcela bez souhry v klubku kolem svého krále, který uvázl v centru. Matěj měl rovný materiál, ale zdálo se mi, že stojí aktivněji. U Sebíka jsem byl mile překvapen, protože když jsem koukal na jeho partii, tak evidentně získával figuru. Blanka i Milan stáli vyrovnaně, ale věřil jsem jejich zkušenosti a hráčské síle. Takže to zatím vypadalo na rýsující se 3 body a žádný problém.
První skončil Eda Nejdl, když jeho soupeř chyboval, a Eda okamžitě zavěsil. Pak vyhrál s figurou více Sebík Placer. V další partii se dohodla na remíze Blanka Nováková, která byla zdravotně trochu indisponována a přece obětavě přišla. Pak vyhrál i Matěj Kaňka, jehož soupeř při snaze o aktivitu přepjal strunu a přišel o materiál. Další dohrál Pavel Štěch, když jeho soupeř úspěšně reklamoval trojí opakování pozice, takže druhá remíza v zápase. Nevím, kde Pavel vypustil jasnou výhodu, patrně nezvolil správný plán a pak měl opět problémy s časem. Svoji výhodu uplatnil nakonec i Láďa Nagy, přestože se jeho soupeř neustále vyhýbal výměnám figur. Láďa vyměnil věže a s věží a dámou přece jen přetlačil soupeře s jezdcem a dámou.
Předposlední jsem dohrával já. Soupeř mi sice vyměnil mého černopolného střelce, ale pak netakticky vyměnil jeden pár věží tak, že jsem ovládl jediný volný sloupec. To mi umožnilo svázat jeho dámu s králem a vynutit tak výměnu dam a po výměně zbývajícího páru věží vznikla koncovka stejnobarevných střelců, kde jsem měl lepšího střelce a aktivního krále. Tuto výhodu se mi podařilo realizovat. Poslední dohrával již tak trochu tradičně Milan Boukal, který měl krytého volného pěšce více na dámském křídle v koncovce jezdce proti střelci. Díky pasivní hře soupeře se mu podařilo získat volného pěšce i na královském křídle a soupeř kapituloval. Výsledek ROYAL České Budějovice „B“ – QCC České Budějovice „C“ 1:7 vypadá hrozivě, ale zase tak jednoduché to nebylo. Výhra je ale naprosto zasloužená a v průběhu zápasu jsme k ní jasně směřovali.